V posledních týdnech jsme se jako čtenáři novin mohli hned několikrát přesvědčit, že smrt, jak ji chápe západní společnost, je ve své podstatě výnosný artikl. Pohřeb Waldemara Matušky s jeho truchlícími nese označení nejsledovanější video na webovém portálu České televize, titulky se nadouvají k prasknutí výpočty zpěvákových milenek a sexuálních eskapád. K tomu všemu se přidala neokoukaná kauza s nečekaným skonem Michaela Jacksona. Neuběhne den, kdy by se neobjevila čerstvá spekulace či pikantérie z jeho osobního života, nebo se nedebatovalo nad psychickým stavem jeho potomků. Je pravým otcem Jacksonových dětí jeho pediatr? Byli Jacksonovi na mizině? Michael Jackson: co vše o něm ještě nevíte. A chceme vůbec vědět? Bulvární média se obrátila na své klasické informační zdroje v podobě chův, uklízeček a zavržených milenek, nic nového pod sluncem. Problém je, že stejný vzorec si osvojila i seriózní média, od kterých většina čtenářů očekává kvalitní, ověřené a hlavně relevantní zpravodajství. Místo toho čteme na hlavních stranách drby sestavené z výpovědí neznámých doktorů a výkřiků zapšklé chůvy, která se snaží zviditelnit se pomocí slepičení podrobností ze soukromí Jacksonovy rodiny. Zajímalo by mě, jak si po tomto profesním selháním bude v Hollywoodu hledat práci. Klevety jednoznačně působí jako návnada pro čtenářovu pozornost, ovšem stále existují hranice, za kterou by si profesionální žurnalista neměl dovolit přešlapnout ani špičkou boty. Domněnky a nepotvrzené teorie do zpravodajství nepatří, a už vůbec ne, pokud se týkají těch, kteří se nemohou bránit a k narčením se vyjádřit. Z mého pohledu toto chování nemohu nazvat jinak než jako zbabělost. Seriozní média by neměla své zprávy stavět na diskutabilních a eticky nepřijatelných zdrojích, jako jsou postřehy paní domácí, výpovědi souseda s dalekohledem či zveřejnění výsledků pitvy. Jako by ve Spojených státech neexistovalo lékařské tajemství! Místo zpráv typu "jedna paní povídala" by editoři a šéfredaktoři měli dát přednost článkům věnujícím se umělcově kariéře, kontaktovat odborníky, kteří jsou schopni shrnout přínos jeho díla, zabývat se jeho hudbou a nejen soukromými výstřelky a úchylkami. Nutno přiznat, že kvalitní analýza a shrnutí života umělce tohoto formátu znamená pro redaktory náročnější práci než papouškování identických informací ze zahraničních médií, které nedělají rozdíl mezi bulvární a seriózní redakční prací. Na druhou stranu nemohu nezmínit zajímavé texty, které se v českých médiích objevily. Zejména Česká televize věnovala ve svém publicistickém pořadu Události komentáře prostor pro hudební znalce a odborníky, Mladá fronta Dnes uveřejnila zajímavý článek týkající se rozruchu, jaký zpěvák vnesl do tvorby a vnímání videoklipů. Přesto bylo mnoho stránek zaplněno stále stejnými fakty z Jacksonova života – datum jeho narození, datum, kdy vydal které CD, datum, kdy se mu narodil první a poslední potomek. V tomto případě ani zajímavá grafika nemůže zachránit nezajímavý text – kde nic není, ani tráva neroste. Tištěné deníky si musí uvědomit, že v žádném případě nemohu konkurovat rychlosti internetu, tudíž veškeré faktické informace již v době vydání většina z publika již zná. Jako čtenář bych od klasických médií očekávala to, co mi vzhledem ke svému uspěchanému charakteru nemůže internetové zpravodajství nabídnout – hloubkové analýzy, komentáře odborníků, zamyšlení a shrnutí jeho hudební a taneční kariéry, vyjádření kolegů „od fochu“, jak se říká. Upřednostěním těchto témat by redakce získaly důvěryhodnost a originalitu, což jsou dle mého názoru stále apriorní hodnoty pro vzdělané a náročné čtenáře. Kvalitní týmy by nikdy neměly zapomenout na společenský bonton a uvědomit si, že i slavné osobnosti mají právo na soukromí a projev úcty a piety. Nechci ani domýšlet, jak se cítí rodina a přátelé, kteří se každý den dozvídají o skrytých tajemstvích jejich blízkých. Pokud se lidé rozhodnou, že část svého soukromí nezveřejní, zřejmě k tomu mají důvod a ostatní by jejich přání měli respektovat. Nošení paruky na pleši rozhodně není protizákonný přečin. Pochybuji, že někomu umělé vlasy ublížily, omezily v jeho právech nebo se dotkly veřejného zájmu s mezinárodním dopadem. Z těchto důvodů nerozumím, proč bych se s těmito lidskými nedokonalosti měla seznamovat na předních stranách tisku. Argumenty, že celebrity si dobrovolně volí slávu a publicitu v tomto případě nejsou na místě. Michael Jackson byl především člověk z masa a kostí, i když o tom mnozí pochybovali, který si jako jiní zesnulí zaslouží projev úcty a jeho rodina projev soustrasti. Přes všechny jeho životní eskapády a kauzy zůstává nesporným faktem, že Michael Jackson byl všestranně nadaným umělcem, který svůj talent dokázal rozvinout a ovlivnit tak směr popové a taneční hudby 20.století. Za tento počin si zaslouží vzdát hold – i od médií.
Blog | Hana Jandová