Přiznám se, že si ráda sednu do pohodlného křesla a s kávou po ruce nerušeně listuji ženským časopisem. Po chvíli ovšem začnu rázně obracet stránky a hledat téma, které by mě zaujalo, přišlo s nápadem či přineslo osvěžující pohled. Často titul odložím s tím, že už jsem všechno zajímavé přečetla a zbytek je ztráta času. Proč si mám prohlížet šaty za několik desítek tisíc korun, které si nikdy nekoupím? K čemu mi bude informace ohledně diety slavných hereček, která zaručeně (ne)funguje? A kde vzaly redaktorky patent na dlouhý partnerský vztah a drzost radit těm ostatním? V mnohdy to vypadá, že se inspirovaly v pubertálních časopisech, jelikož rady typu „vyhýbejte se hádkách“, „povídejte si s partnerem“ či titulek „Dvacet rad, jak nepokazit vztah a zůstat spolu až do smrti“ nemůže dospělá žena myslet vážně.
Zajímalo by mě, zda by dané články zaujaly samotné autorky, a kdyby je netvořily, zda by je pročítaly s vážnou tváří. Rozumím, že tento typ magazínů se snaží, aby u jejich stránek čtenářky relaxovaly a odpočívaly. Nemají vyšší ambice než pobavit, ovšem obávám se, že samotné čtení se v mnoha případech stává bezmyšlenkovitým listováním. Ke zřejmému překvapení redakce mají ženy i jiné zájmy než móda, krása, vlasy, kabelky, partnery, děti a vaření pro ně.
Články v ženských magazínech mi připomínají kolotoč – stále se točí dokola, pořád se opakuje to samé a nikdy nepřijde s ničím, co tady ještě nebylo. Ať otevřete jakýkoliv ženský server a časopis uvidíte ty samé rubriky, ta samá témata a podobně stylizované fotografie. Nehledě na to, že mnoho těchto periodik dává svůj charakter najevo již růžovou či fialovou barvou grafiky. Obsahy článků nepřesáhnou větší intelektuální rovinu než má Ordinace v růžové zahradě, ostatně co čekat od titulku „Pohled jako návnada – dostane ho!“ či „10 důvodů, proč si vás nechce vzít“. Nemohu se zbavit dojmu, že mnoho textů vzniká doma u počítače bez přípravy a bez invence, čehož jsou důkazem plytké věty omílající moudra o tom, že ženy nechtějí vrásky, že mužům se líbí pohledné ženy a jiné "nečekané" závěry. Nehledě na to, že autorky vycházejí z populárních knih o vztazích, ze kterých přepisují celé pasáže! Nemusím být (a nejsem) feministka, abych mohla tvrdit, že zájmy, koníčky a vědomosti něžného pohlaví se pohybují na širším poli, než se redakce dámských časopisů a webů domnívají.
Netvrdím, že rubrika krása nebo móda ženy nepřitahuje. Věnovat jim celé číslo a naprosto potlačit jiná nosná témata se mi jeví jako polovičatá práce. Proč se v magazínech neobjevují recenze na divadelní představení, výstavy či knihy? Zajímají se ženy o kulturu méně než muži? Vytratila se rubrika věnovaná komentářům, satiře a esejím. Copak ženy nemají názor? Své zastoupení mí jen fejeton na téma vaření, děti, uklízení, stárnutí. Osobně bych věnovala čas i zajímavé povídce, románu, biografii osobností, které mohou inspirovat. A nemusí se jednat pouze o hvězdy nebeské velikosti, jak dokazuje řada skvělých mediálních a kulturních projektů věnujících se pohnutým osudům. Stejně tak rozhovory o úspěšných ženách začnou po chvilce nudit. Kvalitní rozhovor musí ponechávat prostor pro tázaného a klást mu otázky, které zaujmou nejen jeho, ale i veřejnost. Ptát se dokolečka na seznámení s manželem a na to, co dotyčná právě dělá, mi přijde krátkozraké a fádní.
Stejným způsobem a stejně marně mohu hledat mezi stránkami reportáž. Ženy zřejmě necestují, nedbají života v jiných zemích, nezajímá je jiná kultura, historie, místa, která stojí za navštívení alespoň pomocí očí fotoreportéra. A zřejmě ani nepotřebují vědět, co je to sport, dozvědět se novinky ze světa designu nebo technických vymožeností. V ženských časopisech nepřipouští možnost, že by se matky, studentky i podnikatelky mohly věnovat koníčkům – keramika, fotografování, filmy, sport, turistika, tanec, letectví či nedej bože auta. Je mnoho témat, která jsou v magazínech opomíjena, přestože se jim sami redaktorky věnují. Za tímto nedostatkem se skrývá mnohé – neschopnost editorů vybrat originální témata, lenost redaktorek tato témata zpracovat, nezájem čtenářek o změnu.
Pokud by dnes nezaujatý jedince měl charakterizovat typickou ženu podle článků v ženských časopisech, vykreslil by ji jako krásnou, upravenou a pouze zeleninu požívající bytost, jejíž denní starostí je to, co si vezme na sebe, jak se nalíčí, učeše, jak sexuálně uspokojí přítele, jak co nejdříve otěhotní, co uvaří k večeři a jak se schová před zlobivými dětmi, aby měla klid. Ženy v redakcích sebe i své kolegyně dobrovolně pasují do těchto rolí a vytvářejí nereálný pohled na celý dámský svět. Až půjdu příště kolem hospodských oken, nebudu se divit výrokům, že "ženský se umějí jen šlechtit" a "že jsou dobrý jen do domácnosti". Budu tušit, proč si to myslí.